Nagios + Centreon + MySQL - skripty

Obsah

• Jednoduché seznámení se skripty
  • Základní popis skriptů
  • Jednoduchý skript
  • Použití skriptu v Centreon
  • Vytvoření příkazu
  • Je opravdu nutné psát skripty?
• Odesílání e-mailů

Jednoduché seznámení se skripty

Základní popis skriptů

S instalací Centreon se nám instalují i další skripty. Můžeme říci, že tato sada je celkem dostačující pro běžné monitorování. Skripty se nacházejí v adresáři

Většinou jsou skripty zkompilované do binární formy (psané např. v C), ale mohou to být skripty v Perlu, Bashi aj. Jejich výstup a nejen ten by měl být podle určitého vzoru. Pro skripty jsou rezervované následující volby, které by neměly být použity k ničemu jinému:

Mezi další standardní volby patří ještě tyto:

Každý skript musí splňovat ještě další dvě základní věci. První a tou nejdůležitější je POSIXová návratová hodnota na výstupu STDOUT (neposílat nic na STDERR), jež by měla mít jednu z následujících hodnot:

Stavy OK, WARNING, CRITICAL jsou jasné, stav UNKNOWN patří nečekané chybě, třeba chybě skriptu.

Klasický výstup by měl být textový, jednořádkový (Nagios 3 už umí zacházet i s víceřádkovými) a maximální počet znaků by neměl přesáhnout 80 na řádek. Formát by měl být následující:

Jednoduchý skript

Nyní si ukážeme velmi jednoduchý skript v Perlu, který nebude dělat nic jiného, než předhazovat stavy podle tabulky výše. Jen upozorním, že se jedná pouze o ukázku toho, jak nagios funguje. Prezentovaný script je psán tak, aby byl pochopitelný pro každého. Skript vytvoříme na následující cestě a dáme mu jméno "test":

Obsah skriptu bude následující (myslím, že komentáře mluví za vše) :

#!/usr/bin/perl -w
use strict;
use warnings;

# definování globálních proměných:
my $help;
my $version;
my $warning;
my $critical;
my $ok;

# definování parametrů skriptu:
use Getopt::Long qw(Configure GetOptions);
Configure('bundling');
GetOptions
("h" => \$help,             "help" => \$help,
 "V" => \$version,          "version" => \$version,
 "critical" => \$critical,
 "warning" => \$warning,
 "ok" => \$ok
);

# parametr --help s návratovou hodnotou 3 = unknown
if ($help) {
print "-h (--help) napoveda
-V (--version) verze programu
--ok vse je ok
--warning varovna hodnota
--critical pokusny vypis chyby pro nagios\n";
exit 3;
}

# paramtr --version s návratovou hodnotou 3 = unknown
if ($version) {
print "Verze programu je pip\n";
exit 3;
}

# paramtr --ok s návratovou hodnotou 0 = ok
if ($ok) {
print "Ok: vsechno funguje\n";
exit 0;
}

# paramtr --warning s návratovou hodnotou 1 = warning
if ($warning) {
print "Warning: Franto, nejaky prusvih\n";
exit 1;
}

# paramtr --critical s návratovou hodnotou 2 = critical
if ($critical) {
print "Critical: Spadlo to\n";
}
exit 2;

Neměli bychom mu také zapomenout nastavit práva pro spouštění:

Nyní si ho můžeme v příkazové řádce lehce otestovat:

Pokud se někomu zobrazuje při spuštění skriptů Centreonu nebo našeho skriptu hláška (viz /var/log/nagios2/nagios.log)

tak potřebuje doinstalovat perl modul pro použití rozšíření CPAN. Na Debianu/Ubuntu by to řešil např. následující příkaz:

Nebo ručně, což nedoporučuji:

Použití skriptu v Centreon

Nyní, když máme skript vytvořen, zcela funkční a na správném místě, můžeme ho začít testovat v prostředí Centreon. Nejdříve si vytvoříme samotný příkaz, poté hosta a nakonec službu, na kterých budeme onen příkaz testovat.

Vytvoření příkazu

V nabídce Configuration -> Commands si vytvoříme pomocí položky "add" checkovací příkaz s názvem třeba "test">

Vysvětlení příkazu:

• $USER1$/ - je cesta k samotnému skriptu, v našem případě je ekvivalentní k /usr/lib/nagios/plugins/.
• test --$ARG1$ - samotný skript, kterému předáváme nějaký argument, ten ale budeme definovat později přímo v nastavení nějaké služby nebo zařízení (hostu).
• Argument example: !ok - toto je kolonka s příkladem definice argumentu, je to jen nápověda, která se k tomuto příkazu zobrazuje.

Nyní si ukážeme příklady, které jsou naprosto totožné, jen jinak zapsané (vše se stále vztahuje ke kolonce "Command line" v Centreon):

Další příklad, tentokrát s více argumenty (využijeme přímo hotového skriptu check_ftp). Když si vypíšete nápovědu ke skriptu check_ftp, tak zjistíte, že má mnohem více parametrů, než jen definici koncového zařízení, jak je to použito v Nagiosu:

Tento příkaz si můžeme přepsat třeba nějak takto:

Když tomuto skriptu předáme parametry !2221!4, tak vlastně provedeme příkaz

A kde tedy předáváme ony parametry příkazu? Nu, jak už jsme řekli, přímo v nastavení daného zařízení (hosta) nebo služby. Takže si vytvoříme hosta podle tohoto vzoru:

Nyní ještě službu (nezapomeňte ji přiřadit k hostu v záložce Relations):

Dále už jen exportujete nastavení do Nagiosu a znovu ho načtete (Configuration -> Nagios atd., znáte z minula...). Nyní by se vám mělo přidat jedno zařízení a jedna služba a obě by měly být OK. Zkoušejte si pak měnit parametry z !ok na !warning, popř. !critical a uvidíte, jak se to bude pěkně projevovat. Po změně parametrů samozřejmě nezapomínejte znovu exportovat nastavení do Nagiosu.

Je opravdu nutné psát skripty?

To je otázka. Pokud potřebujete zjišťovat stavy nějaké služby nebo zařízení a nemůžete proto najít vhodný skript, tak se ještě podívejte na stránku http://www.nagiosexchange.org, kde najdete velké množství checkovacích skriptů a dalších rozšířeních.

Odesílání e-mailů

Abychom mohli odesílat e-maily, tak potřebujeme nějaký poštovní server. Nejvíce připadají v úvahu dvě možnosti. Buď si nainstalujeme a nakonfigurujeme vlastní poštovní server, který bude nezávislý (schránky atd.), nebo se s tím nebudeme plácat a prostě nainstalujeme nějaký poštovní server a nastavíme mu přeposílání na nějaký jiný, který jsme do teď spokojeně využívali. První možnost vyžaduje větší úsilí, připojení k Internetu a vydala by na samostatný článek, kterých už stejně bylo napsáno mnoho. Druhá varianta je jednoduchá a stručná, takže ji zmíním :-).

Druhá varianta se hodí pro lidi, kteří už používají nějaký e-mailový server, mají na něm vlastní schránky atd., takže by zbytečně rozjížděli plnohodnotnou duplicitní věc. Příkladem budiž firma, která má v lokální síti vlastní server, jenž je připojen do Internetu a stará se o veškerou e-mailovou komunikaci. My nainstalujeme na server s Nagiosem jen SMTP server a nastavíme mu přeposílání na náš stávající e-mailový server (na něm by měla být nastavená IP adresa Nagiosu jako důvěryhodného serveru)

Tak jdeme instalovat a konfigurovat SMTP server Postfix (na Debian):

aptitude install postfix

a upravíme soubor /etc/postfix/:

smtpd_banner = $myhostname ESMTP $mail_name (Debian/GNU)
biff = no

# appending .domain is the MUA's job.
append_dot_mydomain = no

# Uncomment the next line to generate "delayed mail" warnings
#delay_warning_time = 4h

myhostname = debian-nagios.debian-nagios.cz
mydomain = nagios
alias_maps = hash:/etc/aliases
alias_database = hash:/etc/aliases

# pokud chcete, aby e-mail od Nagiosu vypadal takto:
# admin@nagios.cz, tak do mailname napište: nagios.cz
myorigin = /etc/mailname
mydestination = $myhostname, localhost.$mydomain, $mydomain

# IP adresa serveru, kam se mají e-maily přeposílat:
erlayhost = 192.168.1.100
relay_domains = $mydomain
transport_maps = hash:/etc/postfix/transport

# adresy, které mají povoleno využivat tento SMTP server
# (v tomto případě jen server sám o sobě) a pak server,
# na který jsou e-maily posílány
mynetworks = 192.168.1.100, 127.0.0.0/8
mailbox_command = procmail -a "$EXTENSION"
mailbox_size_limit = 0
recipient_delimiter = +
inet_interfaces = all

Dále je třeba ještě upravit /etc/postfix/transport:

nagios smtp:[192.168.1.100]:25

Nakonec ještě restart Postfixu a je to:

Pokud nechcete čekat na Nagios, tak si můžete zkusit poslat e-mail z příkazové řádky:

Zda se e-mail odeslal, se můžete dozvědět v logu:

Závěr

Příště se podíváme na moduly. Hlavně se budeme zabývat rozšířením centreonu o syslog-ng.